Joseph Alois Schumperer se rozhodl zůstat na Harvardu
Světový ekonom narozený v Třešti se nechává svými neméně slavnými studenty (Paul Samuelson, Haman nebo Bergson) přesvědčit o svém dalším působení na Harvardské univerzitě, kde roku 1942 dokončil klíčové ekonomické dílo Kapitalismus, socialismus a demokracie, upozorňující na slabiny socialismu. Schumpeter sdílel Marxův závěr, že se kapitalismus zhroutí, ale predikoval jeho náhradu socialismem z nemarxistických důvodů. Kapitalismus označil jako „tvořivé ničení“ (creative destruction), během něhož jsou staré způsoby vlastním systémem zničeny a nahrazeny novými.
Životní osudy ho z chudých poměrů zavedly až do křesla ministra financí Rakouska (1919–1920) a následná role prezidenta soukromé banky mu zaručila uznávané postavení v USA. Z americké společnost take čerpal inspiraci pro své teorie, jako diskuze dynamiky a statiky v ekonomii, zavedení inovace jako zdroje ekonomické dynamiky a mnoho dalších objevů. Inovace dle Schumperera je proces zavádění myšlenek, které uspokojují zákazníky, s podnikatel jako člověkem, který objeví výhodnou mezeru na trhu, například automobil. Schumpeterovský podnikatel ale vidí věci jinak. Automobil není pouhým vynálezem, ale inovací a jeho vynálezce podnikatelem inovátorem. Na počátku "schumpeterovské inovace " tedy není geniální myšlenka vynálezce, ale spíše touha po zisku, která se začíná zhmotňovat objevením mezery na trhu.
Mezi další jeho nejzásadnější díla a teorie patří "Podstata a obsah teoretické národní ekonomie" (1908), "Teorie hospodářského vývoje" (1911), dvojsvazkové "Hospodářské cykly" (1932), "Kapitalismus, socialismus a demokracie" (1942) a monumentální dílo "Historie ekonomické analýzy" (1964) vydané po jeho smrti.
Zaujal Vás tento příbeh? Přihlašte se k odběru newsletteru, aby Vám neunikly další, které každý měsíc přidáváme.
Máte příběh, o který se chcete podělit?
